Co jsou nárokové a nenárokové složky mzdy? Co musí zaměstnavatel vyplatit vždy?

Nároková složka mzdy / nenároková složka mzdy - tyto pojmy znějí dost jasně (na nárokovou složku platu má zaměstnanec nárok, na nenárokovou nikoliv), situace okolo nich vždy tak jasná není. Zaměstnavatel totiž může jednotlivé složky mzdy do určité míry přesouvat a měnit jejich nárokovost. Něco však zůstává neměnné.

Pravidla odměňování musejí být nastavena vždy

Zákoník práce nutí zaměstnavatele, aby měl vždy nastavena pravidla odměňování zaměstnanců. Ve veřejné sféře jde o platové tarify (třídy a stupně), ve sféře soukromé jsou pravidla benevolentnější. Zde je možné nastavit i tzv. smluvní mzdu, bez tarifů napříč firmou. Ve větších firmách však často nalezneme mzdové řády či závazné rámce mezd.

Žádný zaměstnavatel se nesmí odchýlit od základního ustanovení zákoníku práce, které říká, že mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.

Součástí pracovní smlouvy musí být platový výměr

Odměna zaměstnance za jeho práci musí být předem stanovena, a to formou platového nebo mzdového výměru. Bez výjimky tu musí být uveden základní plat či základní mzda. A na ně má zaměstnanec nárok vždy, když během předcházejícího měsíce nedošlo k žádným překážkám v práci.

V platovém výměru pak mohou být uvedeny i další složky mzdy. Jakmile sem jsou zaneseny (na základě rozhodnutí zaměstnavatele), stávají se z nich také nárokové části výplaty. A to až do momentu, kdy zaměstnavatel rozhodne o jejich odejmutí. Přiznání i odejmutí dalších složek mzdy či platu vždy musí být odůvodněno, písemně.

Z čeho se tedy mzda či plat skládají?

Mzda nebo plat vždy mají onu nárokovou základní složku, tedy základní plat nebo základní mzdu. Zákoník práce pak rozeznává další tři složky odměny zaměstnanců:

• Osobní příplatek
• Další příplatky (za práci ve ztížených podmínkách, za vedení, za noční práci, za přesčasy, za práci ve svátek, hodnostní příplatek apod.)
• Odměny, bonusy, prémie

Na co nárok je a na co není?

Nárokovou je tedy základní mzda (plat), ostatní složky jsou a priori nenárokové. To znamená, že na ně zaměstnanec nemá nárok, dokud o nich zaměstnavatel nerozhodně jinak – dokud je nezanese do platového či mzdového výměru. Jakmile jsou tu z rozhodnutí zaměstnavatele uvedeny, stanou se z nich složky nárokové. Jedná se zejména o některé příplatky.

Bonusy, prémie, či odměny bývají však sjednávány jinou vnitřní normou zaměstnavatele. Nebývají proto ani součástí pracovní smlouvy, ani výměrů. A tak nejsou ani nárokové a zaměstnavatel je není (a nemůže být) nucen vyplácet.

Omezené osobní příplatky?

Osobní příplatek, čili osobní ohodnocení, jsou omezeny pouze ve veřejném sektoru, kdy jsou stanoveny dvě hranice. Maximálně na 50 % může být nastaveno osobní ohodnocení u zaměstnance, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci.

A ještě vyšší, až 100% osobní příplatek, může pobírat zaměstnanec, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy. V soukromém sektoru žádné omezení nastaveno není, jde čistě o vnitřní mzdovou politiku firmy.